čtvrtek 25. května 2017

Variace na sexuální téma

Zdroj Pinterest

Mužské tělo v noční košilce s nalakovanými rudými nehty, připravené pro svého milence, vztyčené údy plné touhy, erotické zprávy, které mají nabudit, tantrický rituál, ženy bez orgasmů a v posledních dnech dívka, která chtěla vyzkoušet sex se zvířetem.

Pokud si myslíte, že jsem se dala na dráhu divačky bizarních porno filmů, tak se pletete.
Každý tento obraz je spojen s člověkem, za každou fotkou a situací, kterých mám za poslední tři měsíce plný mobil, se skrývá silný lidský příběh, se kterým jste se mi svěřili. Velmi Vám za to děkuji.
Za důvěru, za Vaši otevřenost a Vaše sdílená trápení, která se v určitých chvílích a momentech týkaly i mě samotné.
Velmi mě překvapilo, jak se během pár měsíců tyto příběhy slily v jedno téma, které si myslím stojí za pozornost.
V dnešní době je sex velmi dostupnou záležitostí. Kdo chce, ten ho má. Když to nejde přirozeně, tak to může být virtuálně.
Všude plno sexuálních koučů a erotických pomůcek, které mají vyvézt z krize nudící se manželské páry a zachránit partnerské vztahy.

Když jsem si pročítala Vaše příběhy uvědomila jsem si jednu spojitost, kterou měly všechny do jednoho.
Strach. Strach z intimity a přiblížení. Ze závazku, který sexuální spojení přináší, strach z partnerství, společného soužití, prostě strach z té upřímné a čisté lásky.
Není divu. 
Všichni si neseme často srdeční zranění s láskou spojené, jsme obezřetní a nechceme už naletět.

Muži mají sex často jako prostředek pro vybití energie a většinou si neuvědomují, co to znamená pro ženu.
Pro většinu mužů je sex jen sex.
Žádná velká věda.Prostě něco příjemného. My ženy máme sex a milování spojené s láskou a oddaností.
Jak rády se oddáváme mužům, které milujeme.
Často však s muži spíme, aniž k nim něco hlubokého cítíme, jen proto, že to po nás chtějí a že se to tak má, protože když to není, tak muž hledá jinde.
Pak nejsme schopny se na sebe napojit a prožít si sex, jako něco krásného a nadpozemského, jako tu tvořivou energii vesmíru. 
Je to jen něco za něco.
Když se milujeme, tak vlastně od začátku čekáme na orgasmus svůj a toho druhého a nedokážeme si užívat a prožívat to mezi.
Když nás muž neuspokojí, tak ho to časem přestane bavit, protože se cítí ponížený, jako samec, který to nedokázal. 
Žena je často smutnější, bezradnější a začne přemýšlet o své údajné frigiditě.
Klesá jí sebevědomí a pomalu se na sexuální hrádky přestává těšit, protože z toho stejně nic"nebude".
Potom přichází z mužovy strany výmluvy typu: "promiň, ale nemám s Tebou tu správnou chemii".
Dokážete si pánové představit, jak se cítí žena? Co prožívá uvnitř? Kolik bolesti a ponížení? Jen proto, že Vy se bojíte přiblížit a oddat se jí, jako ona Vám?
Pokud muži na partnerce záleží, tak hledá různá sexuální zpestření, jako jsou erotické pomůcky, porno, na které koukají spolu a vůbec nepřemýšlí nad tím, že tím nejvíce sexy stimulantem a bránou rozkoše pro ženu je láska.

Láska, ujištění, pocit bezpečí a také to, že se s mužem cítí, jako ta nejkrásnější a nejpřitažlivější bohyně na světě.

Pokud muž a žena dokáží vzájemně projevovat city a být otevření, pak nemají žádný problém.
Necítí žádné ohrožení a oddávají se všemu s maximální vášní, radostí a prožitkem.
Bariéry mizí a pak je možné vše.
Plno krásných svůdných zpráv od Vašich partnerek, které se předhání v tom, co by vymyslely, aby Vás i sebe potěšily.
My ženy dokážeme být velmi tvořivé a vynalézavé věřte mi:-)

Víte v žádném případě nepatřím k lidem, kteří posuzují co je a není normální.
Každého vzrušuje a uspokojuje něco jiného, tak proč si to nedopřát.
Jen se tak zamýšlím, po těch všech příbězích, které jsem od vás vyslechla, přečetla a sama prožila, že si stále ten život komplikujeme a hledáme výmluvy, abychom se náhodou opět nestali normálně, přirozeně a krásně zamilovaní.
Výmluvy, proč se nemůžeme přiblížit a otevřít tomu druhému a stále hledáme viníky venku.
Ale žádní viníci nejsou.

Jsou jen naše příjemné a nepříjemné pocity. Pokud mi něco, nebo někdo není příjemný, pak mám možnost změnit svůj postoj k celé situaci. Svůj pocit přetvořit v něco hezkého.
Naši nespokojenost a prázdnotu srdce, nám nenahradí sebe lepší partner, ani sebe úžasnější sex.

Zkuste si vzpomenout na první lásky, kdy jste nezatíženi bolestí, prožívali ty nejkrásnější chvíle svého života (tedy v tu chvíli to tak vypadalo :-)) a vůbec jste nepotřebovali vymýšlet co udělat, aby Vám to v posteli fungovalo. Prostě to šlo samo od sebe a často jste se nemohli jeden druhého nabažit.
Byla tam vášeň, nápady, prožitky, přirozenost a hlavně ta čistá láska. Bez obav. Vše proudilo a bylo v harmonii.
Myslím, že to je to kouzlo.
Když nastane nějaký problém v této oblasti, pak nemusíme hned měnit partnery a přemýšlet na který seminář o sexu pojedeme, ale zaměřit se na to, aby se mezi námi dvěma opět prohloubila blízkost a láska, které máme v srdci všichni víc než dost, jen se jí bojíme projevit a naplnit.

 Možná to zní velmi jednoduše a celý sexuální fenomén je mnohem komplikovanější a složitější téma, které je třeba rozebrat v tisíci knihách, ale já si to nemyslím.
Jen my si všechno komplikujeme.
My a náš strach.

Pomalu začíná léto a já se moc těším na překrásné letní prožitky pod hvězdami a třeba i nekonečné pro milované noci.

Krásné dny plné lásky nám všem a milujte se.......



pondělí 8. května 2017

Svobodné vztahy

Zdroj Pinterest
Vím, píšu tady málo..Vím. Moc bych si přála víc. Každý den ke mě přichází spousta impulzů a inspirace, které by stály za sdělení. Občas je toho tolik, že to nestíhám zpracovávat a zvládám jen reagovat na stávající situace.
Poslední dva měsíce se jedno téma naprosto upřednostnilo před ostatními a začalo mě zajímat.

Opět se v mém životě začali objevovat muži. Jsem za to moc ráda, protože poslední rok, jsem v následku svých vztahových zranění od sebe muže odháněla.
To, že mě kontaktují, je pro mě krásnou zprávou, že můj strach z jejich přiblížení pomalu mizí.
Velmi mě začal zajímat mužský svět a jejich vidění světa.
Často mi píší i muži zadaní a ženatí, kteří mají problémy ve svých vztazích.
Někteří jsou velmi sdílní a otevření, takže díky tomu pronikám i k jejich duším a milé ženy, nikdy by mě nenapadlo, že to napíšu, nebo řeknu, ale někdy jim fandím o trochu víc, než nám samotným.
Opravdu to mají v mnoha věcech těžší, co se vztahů týče.
Trvá jim totiž mnohem déle, než se ze svých zranění a traumat vylížou. Některým se to nepodaří vůbec.
A je velkou pravdou, že jsou často ve vztahových záležitostech bezradní, přešlapují na místě, jako nerozhodné děti (pánové prominou). 
Na povrchu velcí tvrďáci a mistři situace, ale uvnitř to tak většinou nemají.
O tom dnes ale psát nebudu. 

Často jsem teď slýchávala, že mnozí muži, ale i ženy, upřednostňují svobodu ve vztahu.
Když se to jen tak napíše, tak si všichni myslí, že je to jasné a není se o čem se vlastně bavit.
Udělala jsem si malý osobní průzkum, protože mě velmi zajímalo, co si muži a ženy představují pod pojmem SVOBODNÝ VZTAH.
Oslovila jsem pár mých přátel, mužů a žen, a zeptala se na jejich pohled.
Opět jsem byla překvapená.

Muži upřednostňovali, aby si  ve svobodném vztahu mohli dělat co chtějí a s kým chtějí, svoboda pohybu a také volný čas pro sebe na záliby. (Až jsem si říkala, proč vlastně ty ženy na vztahy potřebují. Ale to je nám všem jasné že:-):-))

Ženy to měly obdobné, ale už tam prosvítaly i emoční náznaky, jako to, že si přejí, aby mohly partnerovi věřit a ať jsou k nim muži upřímní.
Uvědomila jsem si opět naši rozdílnost. Pokud chtějí muži svobodu, většinou jsou zacíleni na sebe a neberou v potaz ostatní zúčastněné. My ženy to máme jinak, přemýšlíme o svobodě vždy v nějakém vztahu. K partnerovi, nebo dětem.
Málo přemýšlíme jen nad sebou. Máme více vyvinutou empatii a soucítění s druhými. Ale také je to normální a přirozené. Je to součást naší ženské podstaty.
Každopádně mi přijde, že naše dary málo využíváme. Z mého osobního výzkumu vyplynulo, že naše svoboda se často odvíjí od potřeb, nebo projevů našeho partnera, nebo rodiny, ale muži to mají jednoznačné.
Pokud jim žena moc zasahuje do jejich prostoru, tak se většinou ohradí, nebo se v horším případě poohlédnou jinam.

Já  mám pojem svobodného vztahu, také spojený s emoční rovinou.
Zásadní a prvotní je pro mě upřímnost. Pokud jsme spolu s partnerem k sobě absolutně upřímní a pravdiví ,a věřte že to někdy bolí, pak dokážu i já vytvořit velký prostor svobody pro sebe i pro něj.
Většinou se setkávám s tím, že na teoretické úrovni nám to všem jde skvěle, ale v životě to pak vypadá trochu jinak.

Představte si klasickou, obyčejnou situaci.
Jste muž, a kamarádka z mládí, kterou jste dlouho neviděl vás pozve na kávu. S radostí slíbíte a těšíte se. Neohlížeje se na nikoho a nic. Máte přece svobodný vztah.
Jak už to tak bývá, zrovna volá přítelkyně a chce se odpoledne sejít a probrat s vámi nějakou "neodkladnou" záležitost.

 Dokážete ji odmítnout a říci pravdu? Být upřímní a na rovinu říct, jak se věci mají, i když víte, že se jí to třeba dotkne?

Jste přítelkyně, která volá muži. 
Co by jste se raději dozvěděla? Jste opravdu připravená na to slyšet, že se váš miláček sejde odpoledne s nějakou kamarádkou, kterou vůbec neznáte a vaše setkání posune na další den? Dokážete tuto informaci vstřebat a ocenit, že vám partner nelže? Máte přece svobodný vztah....
Běžná, obyčejná situace, která se stává dnes a denně.

Můj muž z příběhu se zachoval, jako většina jiných, kteří chtějí svobodu vztahu pro sebe, ale neumí ji žít v realitě. Partnerce řekl, že musí zůstat déle v práci a odpoledne si sedl s kamarádkou do kavárny. Kamarádka chtěla sedět na zahrádce, protože krásně svítilo slunce. Jak už to tak v životě bývá, zrovna v tuto chvíli vystoupila z auta přítelkyně dotyčného, která jela vyřizovat něco do banky, která stojí vedle kavárny a viděla, jak její přítel, který má být v práci, líbá cizí ženu na tvář, vesele s ní laškuje a je celý blažený z její přítomnosti.
Jistě si dokážete představit, co tato žena prožívala.Určitě i každý muž pochopí, kolik bolesti a zklamání v srdci ucítila. Odjela se slzami v očích.

Muž strávil příjemné dvě hodiny s kamarádkou a tím pro něj celá záležitost skončila. Další setkání je v plánu až za rok, kdy bude kamarádka opět na návštěvě u rodičů. 
Pro svou přítelkyni se stal lhářem a nevěrníkem, aniž o tom věděl. Velmi se divil, když mu přestala brát telefony a nereagovala na jeho zprávy.
Bylo mu smutno, protože jí přece miloval. nechápal co se stalo.

Ztratila v něj důvěru. Po mnoha týdnech trápení, našla odvahu, řekla mu co viděla a jaké emoce prožila. I když se omlouval, i když vysvětloval, ztracenou důvěru už získat zpět nedokázal. Jeho přítelkyně pokaždé, když musel zůstat déle v práci ucítila jeho lež a časem začala velmi žárlit i na jeho ostatní aktivity, jako pravidelná setkání s kamarády, nebo pracovní akce...Svoboda se ztratila..Vztah skončil.

Zdánlivě nevinná lež a banalita, která byla začátkem konce mnoha krásných a nadějných vztahů.
Pokud žena ztratí v muže důvěru, pak je to často nevratné a velmi špatně se s tím žije. Pokud muž není k ženě pravdivý a upřímný od prvopočátku, pak není možné budovat dlouhodobý ani SVOBODNÝ VZTAH.


Troufáte si, žít svobodný vztah?
Dokážete to žít v realitě?
Jaké jsou vaše zkušenosti?


Přeji nám všem spoustu dní v pravdě a upřímnosti na cestě ke svobodě.

úterý 11. dubna 2017

Příběh o bójce v moři

Zdroj Pinterest
V posledních dnech jsem často slýchávala, jak někteří lidé bědovali nad svou samotou.
Není jim příjemná a často je trápí a sužuje. Také jsem to tak mívala, než přišli na svět moji synové. Víkendy o samotě jsem doslova protrpěla a bývala jsem velmi smutná, když jsem neměla žádný plán, nebo program, kterým bych zaplnila tu díru v čase, tu díru, kdy jsem neuměla být sama se sebou a svými myšlenkami.
Je to už pár let, kdy samotu záměrně vyhledávám a doslova si ji užívám. Abych potěšila i Vás smutnící, připravila jsem pro Vás malou vizualizaci.
Je skvělé, když Vám text někdo čte a Vy si zavřete oči a posloucháte slova a hudbu.
Pokud to není možné, tak si prosím přečtěte nejdříve text, pak si pusťte hudbu a zkuste si představit všechno to, o čem jste si přečetli.

Představte si nádherný, slunečný den, příjemný větřík a čirou, klidnou mořskou hladinu.
Tím mořem, je Váš nynější život. Hladina je klidná, nebo mírně zvlněná, u někoho možná právě probíhá vlnobití a vlny dosahují obrovské výšky.
Uprostřed toho všeho jste Vy. Plavete uprostřed Vaší mořské hladiny ( Vašeho života), jako bójka, která je pevně připevněná ke dnu, aby neuplavala.
Plavete sami  po hladině, daleko od lidí, daleko od jiných bójek.

Když je den slunečný a hladina klidná, pak k Vám často plavou lidé, nebo rybky, aby u Vás na chvíli spočinuli. Máte společnost a rádi si jí užíváte. Když však začne bouřka, zvedne se vítr a vlny začnou sílit, pak se všichni schovají do bezpečí a Vy, jako osamocená bójka zůstáváte sami mezi vlnami. 

Víte, že Vám nikdo nepomůže, nikdo neochrání před nepřízní počasí, ani náporem vln. Jen Vy a Vaše ukotvení na mořském dně. Jen Vy a Váš postoj k celé situaci. Jen Vy a Vaše emoce a pocity.
Buď budete neustále zmítající se koulí ve vodě, nebo změníte postoj. 
Uvědomíte si, že každá bouře jednou ustane, tak jako každá samota, protože dokážete být oporou sami sobě, nezávisle na jiných okolních vlivech , věcech a bytostech.

Začnete se vlnit ve vlnách, i když budou velmi velké, naladíte se na rytmus moře ( Vašeho života) a pokusíte se o splynutí, ať je Vám co nejpříjemněji.
Celou noc tak přečkáte v příjemném pohupování a šplouchání, které Vás pomalu uspí a ukolébá, strašidelné burácení velkých vln, se kolem Vás se promění v nádhernou symfonii mořské hudby a Vy klidně usnete v teplé vodě, která se pomalu zklidňuje.

S novým ránem pak procitáte do překrásného slunečného jitra, plného slunečních paprsků, zpěvu racků a smějících se dětí na pláži.
Během dne k Vám připlouvají hejna rybek, spousty lidí a Vy se dokážete radovat jen z jejich přítomnosti, ale už necítíte tu tíživou samotu, natož osamocení, protože jste v noci mezi vlnami opět objevili svou ztracenou sílu. 
Opět jste si uvědomili, že jste si sami sobě nejlepším přítelem, rádcem a pomocníkem ve chvílích nepohody. Uvědomili jste si, že zvládnete sami zvládnout jakoukoliv situaci, protože jste pevně ukotvení na mořském dně (ve svém srdci). 
Pocit samoty zmizel, jako poslední černý mrak z blankytné oblohy a Vy se blaženě oddáváte slunci a klidné hladině, kterou po včerejší veliké bouřce dokážete ocenit mnohem víc než dřív.


S láskou Bi



sobota 8. dubna 2017

Příběh o malém zázraku



Zdroj Pinterest


Uprostřed lesa, na překrásné louce plné kvítí, seděl muž.
Poslouchal zpěv ptáků, zvuky lesa a nasával tu nepopsatelnou atmosféru, před západem slunce.Blažená chvíle pomyslíte si.

Muž se však neusmíval, Byl velmi smutný a ustaraný. Před pár měsíci mu totiž lékaři řekli, že trpí vážnou oční poruchou a postupem času zřejmě ztratí zrak úplně. Muž chřadl každým dnem víc a více, už ho netěšila společnost lidí a jediné chvíle klidu prožíval uprostřed přírody, kam chodíval každý den, aby si alespoň v paměti uchoval ty nádherné západy slunce, o které měl záhy přijít.
Dnešního podvečera se však všechno změnilo.

Muž, který viděl čím dál hůře, setrvával na louce do poslední chvíle, aby nepropásl žádný slunečný paprsek. Dnes tedy odcházel později, než obvykle.
Znenadání se z lesa vynořila krásná mladá žena a za ruky vedla usměvavou holčičku.
Muži to bylo nepříjemné. Stranil se lidí.
Najednou si ho holčička všimla a utíkala přímo k němu.
Začala kolem něj poskakovat a vyptávat se: "Ahoj pane, co tady děláš? "
"Jak se vlastně jmenuješ?"
"Ty máš něco s očima?"
Po této otázce se muž před malou dívenkou rozplakal a třesoucím se hlasem odvětil: "Jak si poznala, že mám nemocné oči?"
"Protože Ti nesvítí", povídala ona.
"My chodíme každý večer s maminkou do studánky na vodu. Maminka říká, že je kouzelná.
Ráda si v té vodě cachtám pusu, pokaždé moje oči zastudí a maminka říká, že začnou svítit."
Mladá žena, stojící opodál poslouchala jejich rozhovor.
Náhle ji muž oslovil.
"Dobrý večer. Co je to za kouzelnou studánku, o které povídá ta maličká, prosím Vás?"
 "Kde ji najdu?"

"Je tady kousek v lese", odpověděla žena.
 "Je to pramen, který vytéká ze skály a povídá se o něm, že má ozdravné účinky. Moje holčička měla problémy s ekzémy, takže tam chodíme na vodu a večer jí otírám celé tělo.Všechny vyrážky brzy zmizely. O té studánce mi řekla moje babička. je prý na všechny nemoci."
" Jste nemocný? "

Muž odpověděl:"Ano zřejmě oslepnu. Lékaři mi řekli, že mám těžkou oční chorobu a šance na uzdravení jsou velmi malé."

"A Ty už nic nechceš vidět?", zeptala se holčička.
Muže velmi překvapila její nová otázka, její dětská upřímnost a prostořekost.
 Bez váhání však odpověděl: "to víš, že chci vidět a moc"!
"Tak proč jim věříš, těm doktorům?" Opět na něj dotírala holčička.
"Já věřím jen mamince a ta mi vždycky říká, že jsem zdravá."
Společně se všichni tři tomu zasmáli
Žena ukázala muži lesní pěšinku, která vedla ke studánce.
Rozloučili se a každý se vydali svou cestou.

Muž se rozhodl druhý den navštívit pramen, nabral
si trochu vody a začal si s ní otírat několikrát za den své oči.
Hodně přemýšlel nad otázkou, kterou mu holčička položila.
Uvědomil si, jak často odcházel, když se jeho manželka, která před rokem zemřela, trápila a plakala.
Místo, aby jí pohladil, tak odešel, aby neviděl její slzy a neslyšel ty věčné nářky.
Vzpomněl si, jak svému jedinému synovi před pár lety řekl, že už ho nechce ani vidět, jenom proto, že si přál odstěhovat se z vesnice do města za prací.
Po úmrtí své manželky odháněl své přátele a všechny kdo mu chtěli pomáhat a ulevit v jeho bolu.
Kolikrát tuhle větu : "Už nechci nikoho vidět", použil? Stokrát? Tisíckrát?
Na tohle všechno myslel pokaždé,  když si otíral svoje oči vodou z studánky, na kterou pravidelně chodil.

Jednoho dne uviděl u svého domu pobíhat holčičku z lesa.
Vyšel ven, aby si s ní popovídal. Tolik mu pomohla svými otázkami. Holčička k němu s radostí přiběhla a on jí začal povídat, na co všechno přišel.
Trpělivě ho vyslechla, pak ho pohladila po tváři a povídala.
"A proč nezavoláš svého syna a své kamarády zpátky?"
" Proč jim neřekneš, že už je zase chceš vidět?"
"Vážně Tě nechápu strejdo."
"Musím za maminkou." 
"Měj se hezky a zase se brzy uvidíme"

Muž dlouho seděl na lavičce před domem a přemýšlel nad tím, co mu dívenka pověděla.
Ještě toho večera zavolal svému synovi a poprosil ho, jestli by za ním přijel na návštěvu i z celou svou rodinou.
Druhý den zašel s kyticí na hřbitov, za svou milovanou ženou a po cestě zpět se stavil do místní hospody na oběd, kde potkal spoustu svých přátel, kteří si s ním s chutí poseděli.
Byl to krásný den. Ani na chvíli si nevzpomněl na své nemocné oči.Viděl za jeden den tolik pěkného, co už dlouho ne.
Začal pomalu chodit mezi lidi a pravidelně zval svého syna s manželkou a vnoučaty na návštěvy.
Každý večer si  oči otíral vodou ze studánky a chodil se dívat na západy slunce.
Dokonce začínal mít pocit, že se jeho zrak rozjasňuje.
Tak moc si přál všechno vidět. A hlavně napořád!

V den kontroly u lékaře byl velmi nervózní. Dělali mu různá vyšetření a teď čekal na výsledky.
Doktor mu nevěřícně oznámil, že nedošlo k žádnému předpokládanému zhoršení, ba naopak, že se jeho stav ustálil a jeho problémy vyřeší jen o trochu silnější brýle.
Muž s předpisem v němém úžasu vyšel z ordinace a celé odpoledne, až do večera, čekal na louce ženu s holčičku, aby jim vše pověděl.
Velmi se po radovaly a přály mu hodně štěstí.
Na odchodu se muž ještě ženy zeptal: "Opravdu je ta voda léčivá?Vysvětlete mi co se stalo, prosím Vás? ".

Žena s úsměvem odpověděla: "Uzdravila Vás Vaše víra a touha vidět všechno ve Vašem životě, všechno, tak jak to skutečně je. Bez příkras a hodnocení.To Vás uzdravilo".

Jak mocné jsou naše slova a myšlenky.
Kolik krásného,ale také zlého můžete jiným a hlavně sami sobě způsobit.
Užívejme tento velký dar s rozvahou a láskou, abychom jiné svými slovy chlácholili a sami zůstali zdraví.


S láskou Bi

pátek 17. března 2017

Jak jsem se stala mužem

Zdroj Pinterest
Seděli jsme v kuchyni, pili kávu a já slyšela už po několikáté stejnou otázku.

"Brigit, vysvětli mi , proč jsou ženské takové mrchy?"
Ptal se mě zklamaný kamarád, kterého zrovna jedna slečna pěkně tahala za nos.Opět mi došlo, jak jsou muži křehcí  a zranitelní ve své podstatě, i když většinou vystupují , jako ředitelé vesmíru.Jak dlouho se vypořádávají s nezdary v lásce a odpuštěním.Pro některé, odpustit bývalé partnerce, je nesplnitelný a nenaplnitelný životní úkol.
Ulpívají v minulosti, v bolesti a křivdách. Těžce navazují nové hluboké citové vztahy. Vše klouže po povrchu, protože mají v sobě tak silné ochranné mechanismy, které se spustí ve chvíli, kdy prožívají něco nového,krásného a hrozí možnost , že se zamilují a půjdou do hloubky. Mechanismus strachu, jim brání zamilovat se, aby to už nebolelo jako "tenkrát" a tak od toho raději utečou.

"Ty jsi ten kdo si vybírá a namlouvá. Máš to jednodušší než my ženy.Všechno máš ve svých rukou. Na Tebe žena čeká až jí oslovíš a projevíš zájem,jsi přece muž!" Povídám mu s úsměvem.
"Já kdybych byla muž , to by si viděl. Já jsem ta co čeká, až bude oslovena. Ty to máš mnohem snazší"
Zadíval se mi hluboce do očí a povídal: "Co by si dělala, být chlap, když je to tak lehké, jak říkáš?"

Kdybych byla muž, pak odvážný a zodpovědný.
Vyhledal bych ženu, která mě přitahuje a zkontaktoval se s ní.
Jasně bych jí dal najevo, co se mi ní líbí a čeho si na ní vážím. Nehrál bych žádné hloupé hry plné tajností.
Kdybych byla mužem, pozval bych ji na kávu, víno, do divadla, na koncert, nebo na výlet, prostě kamkoliv, kde by se nám líbilo.
Jako muž bych své přítelkyni říkal, jak jí mám rád a těším se na ni.
Být chlap, tak jí kupuji kytky jen tak pro radost, nebo je třeba natrhám v lese.
Být zamilovaný muž, tak píšu veršovánky plné lásky,aby věděla, jak moc je pro mě výjimečná.
Být mužem, tak bych svou ženu neustále překvapoval, aby jsme to měli pěkné a hravé.
Posílal bych jí písničky, rozdělával oheň v krbu,chystal snídaně do postele, nebo společné koupelnové dýchánky při svíčkách.
Být chlap, tak svou lásku objímám co nejčastěji,aby věděla, že jsem tady s ní a je v bezpečí.

Musela jsem samu sebe pochválit, kolik krásného jsem vymyslela:-)
Pokud bych byla takovým mužem a žena by mě přesto odmítla a nechtěla, pak nebyla pro mě tou pravou a já bych si vyhlídl nějakou jinou,mému srdci bližší.
Takový bych byla muž.

A náhle se mi v hlavě zrodila otázka "jaká jsem vlastně žena?"
Miluji tyhle dialogy, které vedou k dalšímu přemýšlení a práci na sobě.
Jak lehce dokážeme poradit ostatním a když přijde řada na nás , tak občas bezradně přešlapujeme.
Nikomu nemůžeme poradit, protože nemáme jeho zkušenosti,prožitky, potřeby a naprosto jiné emoční vnímání, protože každý si v sobě neseme své jedinečné srdce.
Můžeme jen inspirovat svými názory, pokud někoho zajímají.

Toho odpoledne jsme se spolu hodně nasmáli a já si opět uvědomila, jak mnoho od mužů my ženy očekáváme. Jaký tlak svými nároky způsobujeme a tím je vlastně odrazujeme, protože ani nenajdou odvahu nás oslovit.
Uvědomila jsem si, jak ráda jsem ženou, která je sváděna a dobývána, která může muže hýčkat a laskavě chlácholit v jeho zranitelnosti.

Drazí muži pokud najdete odvahu a znovu se pokusíte navázat hluboké vztahy, pak vězte, že vás čeká veliká odměna v podobě tvořivé a silné ženy, která vám stojí po boku.

Konec teorie. Jdu makat a prohlubovat své úžasné ženství a dodávat sebevědomí svému vnitřnímu muži, aby se z něj stal statečný tvůrce.

A pánové, jen tak pro zajímavost :"Jaká by jste byli žena?"
Ráda se nechám inspirovat.

Krásné dny v lásce nám všem
Bi

neděle 5. března 2017

Zrození tvůrce v nás

Můj portrét na skále vyfotil ADAM MICHNA:
https://www.facebook.com/ADAMfhie/?ref=br_rs
V posledních týdnech jsem opět potkala pár lidí, kteří prožili nějaká traumata v dětství.Ve většině případů, se jejich problémy z mládí promítají až dodnes.Určitě nikoho nepřekvapím tvrzením, které je dobré si občas zopakovat a uvědomit.
Podle toho jaký základ v životě dostaneme, pak následně zvládáme, nebo nezvládáme svůj život v dospělosti. Naše mládí a útlé dětství ovlivňuje naše pozdější chování a reakce.

Každopádně je pro nás velmi zatěžující, když nám naše minulost ovlivňuje náš současný život a my ji používáme a využíváme k tomu, abychom si našli výmluvu, proč nežijeme šťastný život.
Všichni si v sobě něco neseme.Všechny nás naše životní situace školily, abychom si uvědomili, že změna našeho pohledu na situaci, na naše životní hodnoty a hlavně změna naší vnitřní podstaty, jsou nezbytné k tomu, abychom přestali řešit svou minulost a mohli konečně šťastně prožívat svou přítomnost.

Pokud ulpíváme v minulosti a neustále se na něco vymlouváme a hledáme důvody, proč nemůžeme být šťastní, pak to znamená jediné. Stále setrváváme v pozici oběti, která je vláčena životními okolnostmi a vydána na milost a nemilost jiným lidem, kteří s ní mohou manipulovat a hýbat, jak se jim to zrovna hodí.

Většina lidí- obětí, pak prochází fází studia a hledáním informací. Pročítají stohy knih, chodí na semináře, terapie a diví se, že pocit blaženosti pokaždé vyprchá po pár dnech, kdy "zázračné" účinky terapie odezní. Nic není špatně.Každý máme svůj čas a svůj práh bolesti, za který už ve svém smutku  a bolesti nejsme ochotni zajít. Když si dnes pročítám některé příspěvky z roku 2012, tak jsem v roli oběti setrvávala opravdu dlouho a co hůře, vůbec jsem to neviděla,ani necítila.
Jak bylo jednoduché a pohodlné ze svého zpackaného života obviňovat ostatní a hlavně mou minulost, která přece určitě mohla za mé bolavé zkušenosti.

Teprve minulý rok, po jednom skutečně nepříjemném zážitku, se ve mě udála obrovská změna.
Přišla sama od sebe a z nenadání.Uvědomila jsem si, že to trapné klišé, které jsem tisíckrát četla "Ty jsi tvůrce, jedině Ty můžeš ovlivnit, jak vypadá Tvůj život", teprve po mnoha letech najednou ve mě zaznělo tím správným tónem, dotklo se mého srdce, které se začalo aktivovat a začalo opět produkovat lásku. Lásku ke mě samotné.

Jak jsem to udělala? Jak jsem to poznala?
Ve velmi nepříjemné a bolestné situaci, kterou jsem právě prožívala jsem se poprvé po mnoha letech zachovala jinak než obvykle a má reakce ve mě způsobila nebývalý klid a harmonii během pár hodi
Pochopila jsem, že to je ta cesta.

Konečně jsem pochopila a hlavně začala žít následující:
Lidé, kteří se mají rádi, si dobrovolně neubližují. Přestávají dělat věci, které jim způsobují bolest a nepříjemné pocity.

Když se máte rádi, jednáte s lidmi tak, jak si přejete, aby se chovali oni k Vám.
Vytváříte si nová životní pravidla a priority a díky tomu se z Vás stává tvůrce vlastního života.
Najednou zjistíte, že máte více času, protože už neřešíte životy ostatních lidí, aby jste odsunuli a schovali vlastní problémy. Nepotřebujete žádné zaručené rady, protože věříte sobě a své intuici. Každý jsme jedinečný originál a jedině my víme nejlépe co je pro nás dobré.
Vrací se nám do života láska a radost. Čím více jí kolem sebe rozdáváme, tím více k nám přichází.
Zdroj je nevyčerpatelný.

Před pár dny to byl přesně rok od mé poslední "chyby (můžeš číst zde)", kdy se má vnitřní oběť přerodila ve tvůrkyni.
Stala jsem se pozorovatelkou vlastního života.
Kdykoli vidím něco, co se mi nelíbí, zastavím se přemýšlím, jaké změny podniknout, aby se situace opět stala příjemnou a harmonickou.
Další výhodou, proč být tvůrcem je to, že neutíkáte od problémů, ale okamžitě hledáte možnosti, jak je vyřešit a zvládnout.
Přestáváte si tvořit další a další nánosy smutku a beznaděje, protože víte, že řešení se dá najít vždy a věříte si.
Pokud se vědomě stanete tvůrcem svého života, pak si sami určujete pravidla Vaši láskyplné hry.
Je to jen Váš život, Vaše rozhodnutí, o kterých nepochybujete a Vaše prožitky, které Vám jasně ukazují cestu, kudy se vydat.
 Pokud stojíte na rozcestí, tak se klidně ozvěte a já Vám povím svůj příběh.
Nevyžádané rady neudílím.
Pokud chcete, můžete se inspirovat.
Pokud ne, pak se nic nestane:-)
Je to Váš život.

Každý máme svůj čas a způsob, jak se vyškrábeme na příjemnou a teplou skálu z krásným výhledem, odkud uvidíme svůj život jako na dlani.



Krásné dny v lásce
Bi